Přesněji řečeno jedná se o kontinuální vakuovou termolýzu. K termálnímu rozkladu uhlíkatých látek jakéhokoliv druhu (plasty, pryž, biomasa apod.) dochází ve vakuu, i když přesnější je asi hovořit o podtlaku. Jedná se v každém případě o prostředí, ve kterém je nedostatek kyslíku, a tedy v něm nemůže dojít k hoření. Proto hovoříme o termolýze, tedy o rozkladu teplem. Někdy se používá i slovo pyrolýza, z anglického překladu, které ovšem daný proces nevystihuje zcela přesně, neboť se v našem případě nejedná o rozklad ohněm ke kterému dochází především ve spalovnách.
Termolýzních technologií je celá řada. Můžeme je dělit na dávkové a kontinuální, rychlé a pomalé s plynovým či elektrickým ohřevem atd. Každá z těchto možností má svě silné i slabé stránky. Vzhledem k tomu, že společnost Agmeco LT s.r.o. se na samém počátku rozhodla zaměřit na kontinuální pomalou vakuovou termolýzu, zabývají se tyto stránky pouze touto technologii. O správnosti našeho rozhodnutí nás přesvědčuje fakt, že i ve světě je tento druh technologie považován za hlavní a ostatní jsou okrajové.
Na obrázku je zobrazeno schéma této technologie kterou používáme a na kterém si lze vysvětli základní principy její činnosti.
Vstupní materiál vstupuje přes dvojitý airlock zabezpečující podtlak v systému do retorty, která je umístěna ve vyhřívané komoře. Materiál je v horní retortě posunován šnekem v jednom směru a po dosažení jejího konce propadne do retorty spodní, kde je posouván v opačném směru až do místa, kde tuhý zbytek opustí přes dvojitý airlock retortuPlyn, který vzniká v retortě vlivem nepřímého ohřevu je veden do kondenzační věže a dále do pračky plynu a k dalšímu použití v hořáku vyhřívací komory. Kondenzát, který se sbírá pod kondenzační věží může být upraven různým způsobem. Zde je použita centrifuga, která zajistí minimalizaci některých nečistot (uhlík, voda apod.).
Nezávisle na tom, jakého původu je vsázka vstupního materiálu, dostáváme na výstupu tři složky, plynou, kapalnou a pevnou. Všechny tyto složky lze ekonomicky využít a tím naplnit požadavky cirkulární ekonomiky. Plynou složku je možno použít v hořáku této technologie a udržovat tak termickou reakci, přebytky plynu, který je většinou energičtější nežli zemní plyn, je možno zpracovat v kogenerační jednotce a získat tak tepelnou a elektrickou energii. Kapalnou složku, kterou tvoří různé ropné látky lze po úpravě použít v některé petrochemické oblasti nebo opět energeticky jako u složky plynné. Pevná složka je potom tvořena zejména uhlíkem a lze použít jak v ekologických oblastech čištění vody, vzduchu, tak v průmyslu (výroba pryže a pneumatik), tak i v zemědělství.
S mírnou nadsázkou lze hovořit o této technologii jako o technologii bezodpadové.
